fannypack.eStránky.cz

Vřídlo

 Teplota 73^oC, obsah CO2 400 mg/l, vydatnost 2.000 l/min.

Voda pro pitnou kůru je přivedena do pěti pramenních váz ve Vřídelní kolonádě. Je zde nejen v původní teplotě (pramenní vázy A), ale i ochlazená na 57^oC (pramenní vázy B) a 41^oC (pramenní váza C).

Vřídlo se stalo nejen symbolem největších českých lázní, ale také jejich věčně pulzujícím srdcem. Na něm je závislé snad vše, co dělá Karlovy Vary lázněmi – zásobuje termální vodou všechna lázeňská zařízení, dodává plynný oxid uhličitý (CO2) pro vanové koupele, poskytuje základní surovinu pro výrobu karlovarské vřídelní soli i pro zkameňování suvenýrů.

Na Vřídle jsou závislé i ostatní karlovarské prameny, které představují vlastně jen větve, oddělující se od hlavního výstupního kmene termy.

Jeden z pramenů Vřídla je právě ona fontána, tryskající v hale kolonády až do výše 14 metrů a přitahující pozornost všech návštěvníků našeho města.

Vývěry Vřídla byly známy již dávno před založením lázní. Tato voda vystupovala z hlubin Země – po křižovatce zlomových pásem v karlovarské žule – na nejnižším místě údolí, v korytě Teplé. S říční vodou také nejprve bez užitku odtékala. Přírodní vývěry zarůstaly sintrem, což spolu s výmolnou činností řeky způsobovalo jejich věčné stěhování. Teprve založení lázní a potřeba využití pramene byly podnětem k prvnímu jímání Vřídla. Nejdříve byly tyto záchyty umístěny přímo na vývěrech, v korytě Teplé. Časté povodně si však vynutily jiné řešení – pramen byl již okolo roku 1500 jímán na pravém břehu řeky.

Mělké vrty, vyhloubené v mocné lavici vřídelního sintru, již těsně pod povrchem obvykle narazily na tlakovou termu. Ta pak byla rozváděna vlastním spádem systémem otevřených žlabů do lázeňských domů. Tam byly podávány koupele a zde také pacienti léčivou vodu pili.

Poměrně mělké záchyty karlovarského Vřídla byly na základě příznivých výsledků rozsáhlého geologického průzkumu nahrazeny čtyřmi šikmými jímacími vrty, které zachycují pramen v hloubce 48 – 49 metrů.

Historie vřídla 

Až do 16. století, kdy se objevily první zmínky o jímání Vřídla, označovaného jako Brudel, Sprudel nebo Fons, se na území Karlových Varů vyskytovaly pouze přírodní prameny, vyvěrající v nejnižším místě úzkého údolí - v řečišti Teplé. Naši předchůdci tehdy prováděli prosté zásahy spočívající v "pouhém" ohrazení přírodních vývěrů v řečišti řeky tak, aby nedocházelo k mísení termy s povrchovou vodou, zaplavování velkými vodami a tak, aby byl vytvořen dostatečný spád pro zásobování koupelen nábřežních měšťanských domů. Po r. 1571 přistoupili k prvnímu umělému jímání termy na pravém břehu řeky vyhloubeninami v tzv. vřídelní desce, jejichž ústí bylo chráněno kamennými překlady s kruhovými či čtvercovými otvory. Od této doby je pravý břeh Teplé vyhrazen jednak jímání Vřídla, jednak stavbám s Vřídlem organicky spjatým. Každá z nich si zaslouží zvláštní pozornosti, ať již to byly Obecní lázně, barokní lázeňská stavba z r. 1774, v r. 1826 nahrazená kolonádou empírovou, litinová kolonáda z let 1879 - 1939, dřevěné provizorium z r. 1940, které zde stávalo až do r. 1969 i dnešní monumentální stavba Vřídelní kolonády, vystavěná dle projektu z l. 1967-1969.

Starý suterén Vřídla - exkursní trasa

Jako "starý" suterén jsou označovány prostory severně od vlastní kolonádní budovy, pod bývalými Obecními lázněmi a částečně též Lázněmi II. Obecní lázně byly založeny již před r. 1650, zástavba území okolo pravobřežního jímání Vřídla sahá až do období 15. století a prostory, jimiž je vedena exkursní trasa proto náleží k těm nejstarším, se kterými se v našem městě můžete seznámit.

Trasa začíná u schodiště před Vřídelní fontánou, východně od schodů lze spatřit poslední pozůstatek litinové kolonády vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera, zbytek soklu s nápisem "Blansko".

Pod schodištěm, již v prostoru suterénu, po levé straně míjíme jeden z regulačních vrtů, označovaný jako BPJ-69. Tento vrt a spolu s ním 5 podobných tvoří jeden z prvků preventivní ochrany centra zřídelní struktury, neboť jsou schopny ovlivńovat tlak termální vody a plynného CO2 na rozhraní vrstvy aragonitu (vřídelní desky) a granitového podloží. V případě potřeby lze těmito vrty regulovat tlak ve struktuře tak, aby nedocházelo k tzv. divokým průvalům či výbuchům Vřídla, které známe z historie Karlových Varů. Výbuchy Vřídla v řečišti Teplé patřily k největším rizikům jímání karlovarského Vřídla po celých 500 let až do roku 1982, kdy bylo mělké jímání nahrazeno jímáním hlubšími vrty řady BJ.

Místo, kde byly zhruba od r. 1571 do r. 1982 zachyceny vřídelní prameny lze spatřit v ohybu trasy, je označováno jako staré prameniště. Dnes jsou staré vrtné stvoly likvidovány jílocementovou směsí tak, aby neovlivňovaly poměry ve vývěrové zóně struktury.

V ohybu lze rovněž spatřit poslední z přelivných věží Vřídla, instalovaných v r. 1912 Ing. Robertem Kampem. Tento revoluční počin představoval začátek regulerního a hodnověrného režimního měření v Karlových Varech, neboť do té doby bylo Vřídlo a ostatní prameny měřeny v různých přelivných úrovních.

V prvních metrech úseku trasy za ohybem lze po pravé straně spatřit příklady zřídelní sedimentace v podobě nárůstů měkkých a mladých sintrů na stěnách chodby. Sintry nabývají mnohdy bizarních tvarů, připomínajících krasové jevy.Zde se sintry vyvinuly do podoby tzv. závojů.

Pod trasou a vedle ní odtéká termální vody z tzv. nového pokameňování, které jste minuli v ohybu trasy. Po několika metrech docházíte k vyústění starých rozvodných potrubí termy Obecních lázní. V blízkosti jejich ústí lze pozorovat výrazné kolonie mikroorganismů. Jedná se o jedny z nejstarších forem života na Zemi - bakterie. Svou energii získávají jednak z tepelného potenciálu termální vody, jednak z chemických pochodů využívajících chemické složky obsažené ve vodě (oxidace a redukce sirných sloučenin, iontů železa, manganu apod.). Zde přítomné bakterie jsou velmi úspěšnými organismy, schopnými přežít relativně extrémní podmínky, které zde panují. Především teplota, která u vývěrů Vřídla vždy přesahovala 73°C je faktorem způsobujícím nepřítomnost jiných forem života. Ukázky mikroflory v podobě hypertermofilních řas a sinic můžete spatřit i v polovině trasy při výhledu na dno řeky Teplé.

Místnost na konci chodby je prostorem tradiční karlovarské výroby suvenýrů - pokameňování.. Pohled do pokameňovacích prostor je naprosto ojedinělý a je možný pouze jednou denně, kdy do místnosti vchází obsluha a je z ní proto vytěsňován horký a vlhký vzduch.

Velmi zajímavým místem je též zakrytá část řečiště Teplé, která je místem původních přirozených vývěrů termy a též místem divoké výronů, tzv. průvalů či výbuchů Vřídla. Velké průvaly se opakovaly v nepravidelných intervalech, byly velmi těžko zvladatelné a někdy měly katastrofální účinky, např. v r. 1809 bylo řečiště dle svědectví současníků "roztrženo" a přilehlá budova lázní byla tak poškozena, že musela být stržena. Dodnes je v řečišti u Vřídla dobře patrná betonová opevňovací a těsnící deska zabraňující průvalům, jež byla vybudována v l. 1899-1900 a opravována v l. 1935-1939 a 1974-1980.

Při zpáteční cestě si povšimněte ukázek zarůstání rozvodných potrubí termy v místnosti, v níž byly dříve umístěny akumulační nádrže Obecních lázní.